Korek, cesta od kůry k lahvi

By in
321
Korek, cesta od kůry k lahvi

Sklizeň korku spočívá v oloupání vnější kůry korkových dubů. Nejvhodnější roční doba je od května do srpna, v čase nejrychlejšího růstu kůry.

Teprve od třetí sklizně má korková kůra dostatečnou kvalitu – tomuto korku se přezdívá „Amadia” Profesionálové dokáží strom oloupat, aniž by ho trvale poškodili, protože první vrstva reprodukčního korku navazuje na stále dorůstající panenskou vrstvu neoloupané části stromu. Aby stromy zůstaly zdravé, reguluje podmínky sklizně kůry korkových dubů zákon.

Loupání kůry

Delikátní operace loupání korku se provádí už desítky let stejným způsobem. I dnes zůstává loupání pomocí speciální sekery nejrychlejší a nejčistší metodou.

  • Nejprve se vybere nejhlubší prasklina v kůře a do ní se udělá svislý zásek. Hrotem sekery se přitom kroutí, aby se svrchní vrstva kůry oddělila od spodní.
  • Pak se ostří sekery zasune mezi odtržený pruh a spodní vrstvu kůry a kus se odloupne. Sekerou se kroutí mezi kmenem a korkem, aby se od kmene oddělil v co největších plátech.
  • Poté se udělá vodorovný zásek s dělící čárou mezi korkem, který má zůstat na stromě a tím, který se má odstranit.
  • Kůra se pak zcela oddělí od stromu a dává se pozor, aby se neroztrhala. Čím větší kusy se podaří odloupat, tím větší mají prodejní cenu. Velikost odloupaných kusů závisí na zručnosti a zkušenosti sklízečů. Po oddělení prvního plátu se celý proces opakuje kolem celého kmene.

Po sklizni

Sklizené pláty korku potřebují čas, aby se stabilizovaly. Rozdělí se podle kvality, k jakému účelu se použijí; jako přírodní zátky do lahví, disky nebo výrobky z lisovaného korku. Vybrané pláty se naskládají na sebe a nejméně šest měsíců se nechají venku vystavené působení slunce, větru a deště. Tak se z korku odstraní většina smůly, polyfenoly zoxidují a textura korku se stabilizuje. Když je korek stabilizovaný, pláty korku se nejméně hodinu vaří v čisté vodě. Je důležité korek vyvařit, aby byl pružnější a jeho póry se roztáhly. Před vařením jsou totiž póry/buňky korku svraštělé a zvrásněné.

Při vaření se v nich uzavřený vzduch rozepne a korek tak získá velmi pevnou a jednotnou buničitou strukturu. Při vyváření korek nabyde na objemu a zvětší se až o 20 procent, je pak plošší a jemnější. Vyváření – standardní procedura schválená Mezinárodním kodexem postupů výroby korkových zátek – podstatně se tímto procesem eliminuje vnitřní mikroflóra. Mnozí výrobci však navíc používají ještě další metody k dosažení lepší kvality. Někteří nechávají vaření řídit v uzavřené nádobě počítačem.

Korkový průmysl hledá stále nové a lepší výrobní postupy. Když je korková plát vyvařený, nechá se vyschnout a na tři týdny se umístí do skladu s řízenou teplotou a vlhkostí vzduchu. Okraje plátů se pak seříznou, aby vznikly pravoúhlé desky. Seříznuté korkové desky se roztřídí podle tloušťky a kvality v závislosti na své pórovitosti a případných kazech.

Ražba zátek

Když uplynou tři týdny, korkové desky se nařežou na proužky, z kterých se již razí zátky. Proužky s pravidelným tvarem se hodí pro strojovou automatizovanou ražbu; z méně pravidelných proužků se zátky razí ručně. Po vyražení se konce každé surové zátky seříznou do správného tvaru a vyhladí. Vhodné odřezky se zpracují na lisovaný korek. Zátky z lisovaného korku se vyrábějí se stejnou péčí a důkladností jako zátky z přírodního korku. Využije se i nepoužitý korek ba i korkový prach – vyrábí se z nich další produkty jako izolace a nejrůznější materiály pro stavebnictví. Ani kousíček kůry korkového dubu nepřijde nazmar.

Korkové zátky pak procházejí skenováním – včas se tak odhalí kazy, které by mohly ohrozit kvalitu tekutiny v lahvi. Zátky jsou podle toho rozděleny podle kvality.

Skenování provádějí automatické optické přístroje pracující na bázi rozpoznání struktur. Alternativou je svěřit tuto práci zkušenému personálu, který každou zátku prohlédne a podle svého uvážení přidělí hodnocení.

Ošetření zátek

Vybrané korkové zátky se omývají a dezinfikují nejčastěji ve vodním roztoku s peroxidem vodíku. Novější metody k dezinfikování zátek používají ozón nebo mikrovlnné trouby. Dalším krokem je sušení zátek ve zvláštních troubách. Sníží se tak vlhkost, zátka se stabilizuje a její vlastnosti dosáhnou optima. Minimalizuje se tak i kontaminace mikroorganismy. Tyto metody umožňují zbavit se vnitřní vlhkosti a mikroorganismů bez nejmenšího poškození buněčné struktury korku.

Když je hotovo konečné roztřídění, nastal čas zátky označit ať už tradičně, inkoustem či ražbou. Zátky označené logem či značkou výrobce dostanou parafínový či silikonový povlak, aby se snáze zarážely a vyjímaly z hrdla lahve. Rovněž se tím zlepšují izolační vlastnosti zátky. Na závěr stroje zátky automaticky napočítají, dezinfikují oxidem siřičitým a zataví do vzduchotěsných PE pytlů.

54321
(0 votes. Average 0 of 5)